Pokud někdy přijedeme k semaforu, ať už u nás nebo v cizině, můžeme si všimnout, že všechny mají světla stejné barvy, a znamenají stejnou věc – stát na červenou, připravit se na oranžovou, jet na zelenou. Přemýšleli jste ale někdy o tom, proč byly zvoleny právě tyto barvy? Rozhodně to není náhoda. Naopak, je za tím snaha co nejvíce zvýšit jejich srozumitelnost a bezpečnost. Jak tomu ale může pomoci barva?
Je to především proto, že dané barvy máme asociovány s určitými věcmi. A není to náhoda. Červená pro nás například znamená nebezpečí, to, že se máme mít na pozoru. Dává tedy smysl, že na tuto barvu zastavíme. Ale proč právě ona? Je to barva krve, a pokud vidíme někoho krvácejícího, jistě budeme opatrní. Je to v nás velmi tvrdě zakódováno.
Oranžová v nás vzbuzuje pozornost, ale není tak akutní jako právě červená barva. Je tedy použita jako v podstatě prostřední bod, tedy kdy nám ukazuje, že za vteřinku naskočí červená, případně zelená, a je tedy nutné se připravit. Navíc je v podstatě někde na půli cesty mezi červenou a zelenou, tedy alespoň podle našeho vnímání důležitosti barev.
Zelená pak znamená volno, značí, že je vše v pořádku a můžeme jet. Samozřejmě to neznamená, že můžeme okamžitě šlápnout na plyn – stále je nutné věnovat pozornost okolnímu provozu. Může se například snadno stát, že zelenou budou mít i chodci na přechodu, a je tedy nutné počkat, až přejdou. Je to však barva zeleně a přírody, která nám ukazuje, že vše je v naprostém pořádku.
Není divu, že tyto barvy se používají k podobným účelům již po desetiletí. Můžeme si všimnout, že například v testech jsou správné odpovědi označeny zeleně, zatímco špatné červeně, případně že zákazové či příkazové značky mají červené rámování. Jejich tvůrci totiž velmi dobře vědí, co dělají, a snaží se, aby vše bylo pro běžného člověka co nejvíce srozumitelné a pochopitelné. Na silnici to totiž může zachránit život.